Dvacetiletý lehce mentálně postižený mladík žije s rodiči v Ústí nad Labem. Jednou večer tajně opustí domov a s několika stovkami v kapse odjede do Prahy, kde žije jeho bratr se svou dívkou. Sám se pohybuje městem a nikdo si ho nevšímá. Tráví čas v metru, v tramvajích nebo na nádraží. Stále více na něj doléhá deprese, s níž se nedokáže vyrovnat. Strohý záznam jeho několikadenního bloudění odcizeným světem, v němž je zmatený a nešťastný, je paralelně prokládán popisem situace zoufalých rodičů, kteří ho marně hledají. Zvláštní studie osamělosti, jež je v tomto případě dána hrdinovou odlišností, má samozřejmě obecnější platnost. Přináší pohled jakoby „zevnitř“ a vyznačuje se minimalismem, sevřeností a komorností vyprávění.