Poté, co se režisér Jasutomo Čikuma přestěhoval z malého města do Tokia, opustily ho sny i ambice a přepadl ho pocit absence domova. S tímto dojmem vykořeněnosti se vrhl na dráhu filmaře a s niterně prožitou touhou po autentických emocích vytvořil film o starých lidech, které vykořisťuje parta grázlů. Staré muže zavírá do nedůstojných chatrčí a okrádá je o podstatnou část důchodů. Navzdory materiálnímu zajištění ale působí stejně zoufale a smutně jako staříci, které omezují na životě. Příchod nového „nájemníka“ v podání věhlasného tanečníka Mina Tanaky ale leccos změní a tato změna se promítne i do tvaru filmu. Ten se z výstižného sociálního dramatu přetransformuje v rozjímavý tvar, který dá nahlédnout do duší lidí, kteří ještě chvíli předtím působili zcela prázdně. V podobném duchu se promění i nálada filmu: od úvodní skepse a syrovosti k odhalení, že v každém z nás spočívá senzitivita, která dává naději v lepší zítřky.