Et cetera...

Obrazový esej na téma nekonečného koloběhu válek a opakujícího se údělu ruské populace, kde není generace, která by nebyla zasažena – fyzicky i duševně – ničivou silou válečného prožitku. Vstupují-li v úvodním záběru před kameru účastníci války aktuální – čečenské, v závěrečném záběru pocházejícím z počátku století defilují před kamerou starci a stařeny vyznamenaní za udatnost snad ještě ve válce krymské, v polovině 19. století. Ve zpětném odvíjení času se objevují barevné záběry z Čečenska a z války v Afghánistánu, pak černobílé z druhé světové války a neslavně prohrané finské, poté z bratrovražedné občanské a první světové a nakonec námořní výjevy z první filmované války – rusko-japonské. Mění se uniformy a zbraně, ale útrapy a rutina frontové existence, krvavé rány a bolest, přítomnost smrti zůstávají neměnné stejně jako potřeba oběti na pomyslný oltář macešské vlasti. Přinášejí ji bezejmenní vojáci, jejichž občanské životopisy i lidskou minulost a budoucnost si válka přivlastňuje, mrzačí a deformuje, mnohdy navždy anuluje. Ve střihovém snímku jsou použity unikátní, vzácně výmluvné snímky z válečných archivů.