Rocco a jeho bratři

V roce 1960 vznikly v Itálii dva významné filmy: Viscontiho Rocco a jeho bratři a Felliniho Sladký život. Oba, každý jiným filmovým jazykem a uměleckým směřováním, potvrdily vitalitu a možnosti italské kinematografie v první polovině šedesátých let. Visconti se ve svém filmu vrací po dvanácti letech od natočení Země se chvěje ještě jednou k sicilskému tématu. Tentokrát však v jiné rovině a z jiného úhlu pohledu. Na osudu chudé sicilské rodiny, jež se z ekonomických důvodů po smrti otce přestěhuje do moderního průmyslového Milána, studuje režisér morální a psychické konstanty a proměny jednotlivých jejích členů, kteří se s různým úspěchem vyrovnávají s neúprosným tlakem dravého velkoměsta. Výstižně skicuje portréty matky a pěti synů, vlastní drama však soustřeďuje na Rocca a jeho bratra Simona, jejichž rozdílné charaktery jsou zdrojem napětí a tragických situací. Simon je divoký a nebrání se svým prudkým instinktům, Rocco je přemýšlivý a spíše pasivní. Přesto je to právě on, kdo na sebe bere povinnost zabezpečit rodinu. Viscontiho film má významné místo v dějinách kinematografie jako integrální dílo, které vzniklo mistrovským využitím všech filmových komponentů: hereckého obsazení, kamery, syrově snímající nepřátelské velkoměsto a zároveň pronika-jící do vnitřního života filmových postav, hudby. Za dobu své tvůrčí dráhy měl Visconti několikrát problémy s cenzurou a tak tomu bylo i v případě Rocca a jeho bratří. Z filmu musely být vystřiženy některé části (Nadiina smrt). Naštěstí tyto výstřihy nebyly zničeny. V roce 1993 Cineteca Nationale Roma film restaurovala pod dohledem kameramana Giuseppe Rotunna. Nová kopie byla vyrobena se svolením společnosti Titanus z originálního negativu, v laboratořích Cinecittą byla vyladěna hustota a kontrast obrazu. Zvuk byl zpracován digitálním zařízením. Kopie byla pak doplněna o části vystřižené v šedesátých letech. Uvedením tohoto filmu připomínáme 25 let, které uplynuly od smrti Luchina Viscontiho, a 95. výročí jeho narození. Blažena Urgošíková