Portrét malíře a básníka Luceberta, autora neúhledných, téměř dětských kreseb, se v podstatě skládá ze tří filmů: z černobílé koláže z roku 1962, barevného snímku z roku 1966 a epilogu z roku 1994, který vznikl až po umělcově smrti. Ve svém výrazu naivní, avšak současně velmi rudimentární a energií nabité kresby jako by vnutily neméně robustní tvar van der Keukenovu snímku včetně jeho jednotlivostí. Robustní gesta svérázného malíře diktují expresivní tempo režisérovy koláže překypující barvami, tvary, analogiemi. Malířova díla vznikala vedle dětí a ze zvukové stopy často hluk dětských her zaznívá, snad jako dozvuk malířem vytoužené nevinnosti. Až v samotném závěru se procházka ateliérem s množstvím kontrapunktických barevných střiků zklidní a prosvětlí. Vidíme ruku, jež jako by v Lucebertových dílech hledala společný reliéf…
