Autobiografický esej, jehož téma konfrontace života a smrti vyplynulo z autorovy nemoci. „Když nebudu moci dělat film, budu mrtvý.“ Z režisérovy vášně pro film vzešel i jeho poslední opus, v němž se prolínají meditativní momenty s portréty lidí a krajin. Léčba rakoviny prostaty jej svedla dohromady nejen s moderním lékařstvím, ale i s tradičním léčitelstvím v Nepálu. Kamera odhaluje v „deníkových zápisech“ z několika posledních měsíců van der Keukenova života souvislosti moderních technologií a magického, které se přes zdánlivou protikladnost překvapivě prostupují. Naděje na vhled, který v bezprostřední blízkosti smrti změní životní perspektivu, trvá až do zklidněného závěru, v němž je filmovým způsobem naplněna: lesknoucí se vodní hladina s plujícími loděmi je rozostřena do blyštivého imaginativního záběru.