Nacistické koncentrační tábory jsou stále mementem nedávné historie. Co vlastně dnes lidi přivádí na místa, která se tak hořce zapsala do naší kulturní paměti? Liší se návštěva pietních memoriálů od pochůzek po světských památkách, nebo už se stala řadovou položkou ze seznamu turistických atrakcí, kde je třeba vytvořit sérii usměvavých selfie? Sergej Loznica svým titulem odkazuje ke stejnojmennému románu W. G. Sebalda. Stejně jako jeho hrdina Austerlitz se i on vydává do míst hromadného vraždění přemítat o lidské podstatě a dějinných zvratech. Ve statických černobílých obrazech zaznamenává proces návštěvy někdejšího koncentračního tábora Sachsenhausen. V několika zastaveních nechává režisér promlouvat návštěvníky samy za sebe prostřednictvím nekomentovaného záznamu jejich reakcí, podmalovaných jen rafinovanou zvukovou stopou. Po předchozích titulech o revolučním vzepětí Majdan (2014) a Událost (2015) se Loznica vrací do hlubší minulosti, aby nám vyjevil podstatu dneška.