Neobvyklý dokumentární portrét nás zavádí do kazašské části pohoří Ťan-šan, kde se na úpatí ledovce Tujuk-su ukrývá v nadmořské výšce 3 500 metrů malá glaciologická stanice. Zde, v izolaci od civilizovaného světa, poznáváme ženu, jež se na dlouhých třicet let dobrovolně ponořila do samoty, aby svůj život zasvětila monitorování klimatického pulzu planety. Meditativní klid je společný sledovanému místu i rukopisu litevského dokumentaristy, v jehož režii se jednotlivé záběry stávají prostředkem k postupnému vnitřnímu rozechvění diváka. Ať už klouzavými pohyby proplouváme vznešeným krápníkovým sloupovím v hlubokých jeskyních, nebo pozorujeme zpomalený pád kamení do majestátního údolí, či na dvorku postsovětské stanice sledujeme rozverné škádlení psa s kočkou, neubráníme se hlubokému dojetí. Předkládané obrazy totiž mají magickou sílu být prosyceny vším, co samotářská vědkyně prožila v krajině ticha, kam nedosáhne hluk dějinných událostí.