Snímek, který realizovala čtveřice bývalých studentů Andrzeje Wajdy, sleduje tohoto velikána polské a světové kinematografie během dvou měsíců natáčení filmu Katyń. Jejich pozorné svědectví si všímá každodenního pracovního vypětí, kdy režisér, jak sám na jednom místě říká, řídí tento velký podnik a zodpovídá za každý úkon – vidíme ho, jak koriguje výkony herců či kameramana a jak mu ani v davových scénách neunikne ani ten nejmenší nedostatek. Tragické téma, jež se Wajdy emotivně velmi dotýkalo, protože při katyňském masakru byl zastřelen i jeho otec, zvláštním způsobem ovlivňuje celkové ladění a vyznění tohoto dokumentu, dodává mu hlubší rozměr. K tomu přispívá jak případně zvolené hudební aranžmá, v němž tlumeně patetické motivy provázejí prakticky celý film, tak i nápad, aby režisérův hlas zazníval většinou mimo obraz. Jeho dílčí úvahy se tak vzájemně zřetelněji provazují a Wajda z dokumentu vystupuje jako impozantní myslitel a silná tvůrčí osobnost.