Jan Mattlach uvádí

„Touha vyprávět příběhy provázela mé mládí. Můj táta byl velký vypravěč a já byl u vytržení, jak ostatní naslouchali. Jiskru do motoru mého směřování přinesl právě film All That Jazz. Snad brzká smrt hlavního hrdiny v paralele s brzkým úmrtím mého táty. Snad téma právě tímto příběhem vyprávěné? Dnes už ani nevím. Určitě mě ale tento film přivedl do střižny. Když se dnes na film dívám – není divu. Střih je tu jedním z hlavních výrazových prostředků vyprávění. Navíc film naplňuje tři pro mě důležité atributy, proč stojí za to scénář natočit – tedy vyprávět velké téma, napětí i humor.“

Během jednoho desetiletí natočil Bob Fosse dva muzikály, které zásadně inovovaly tvar daného žánru. Autobiograficky laděné drama autora posedlého svou tvorbou, oceněné Zlatou palmou v Cannes (1980), bylo ve výstižné zkratce označeno za muzikálovou obdobu Felliniho opusu Osm a půl.