Už od počátku lidstva nás fascinuje pohled na noční nebe rozzářené hvězdami. Za těmito světélkujícími body se mimo dosah zraku skrývá hluboký, nekonečný vesmír, jehož daleké galaxie či hvězdné mlhoviny nelze spatřit, můžeme se o nich pouze dohadovat a snít. Naše představy o hvězdách a kosmu jsou formovány imaginací vědců, popularizátorů i umělců. Nevyhnutelně se v nich zračí i naše vlastní představy, strachy, tužby, ale třeba i proměňující se způsoby zobrazování a uvažování. Johann Lurf sestavil svůj film pouze ze záběrů vesmíru, které vyňal z celkem 550 filmů napříč historií kinematografie. Výsledkem je podmanivá poetická esej, která je stejně o kosmu jako o způsobech jeho reprezentace.