Inspirace, tvořivost, sdělnost – tak definuje slavná režisérka zásady svého přístupu k tvorbě v dokumentárním filmu, který se po uvedení a vyznamenání na Berlinale stal jejím posledním. Zády ke kameře, tváří k hledišti, se průkopnice nové vlny vrací k natáčení několika děl, jež jí od poloviny minulého století zajistila přední místo ve světové kinematografii. Místy ji doprovází svědectví tehdejších spolupracovníků, například Sandrine Bonnaire, kterou objevila filmem Bez střechy a bez zákona (Zlatý lev v Benátkách, 1985). Část věnovaná období 2000–2018, kde Varda rozvádí své metody práce, se pak stává osobitou lekcí o filmu i o pojetí angažovanosti umění, nejen filmového.