Němá krajina se míhá za okny jedoucího auta, v němž se střídají různorodí cestující. Konverzace se stáčí k rozmanitým tématům – k sladkostem ukořistěným během koledy, petici proti jadernému odpadu i boji se sršním hnízdem. Tam, kde etnografické snímky tíhnou k deskripci a objektivitě, si antropologická sonda Tey Lukač vystačí s přiznaně inscenovanými výjevy, aby složila mozaiku příběhů, ať již vyslovených, nebo tušených. Dominantních estetických prvků má konceptuální debut jen pár, o to soustředěnější průzkum fenoménu paměti, minulosti a tradic přináší. Činí tak s důrazem na smyslový prožitek, který nezastíní autenticitu výjevů a zachycených výpovědí.