Ač lékaři Ondřej a Kateřina pečují o své pacienty ze všech sil, jejich smrti zabránit nedokážou. Nevyhnutelnost konce přesto není tím nejtěžším, čemu jako vedoucí oddělení paliativní péče VFN v Praze čelí. Pilotní projekt, jímž se mají inspirovat další zdravotnická zařízení v zemi, vzniká v době nepřeberných možností prodlužování lidského života, kdy je smrt společenským tabu a se strachem z ní se musí každý popasovat sám. Adéla Komrzý – vědoma si, že klasický portrét instituce by nutně selhal – předkládá hluboce humanistické zamyšlení nad etikou péče o umírající. S empatií sobě vlastní dokumentuje intimní rozhovory mezi lékaři a pacienty, které dokazují, že zatímco zemřít nelze dobře nebo špatně, kvalitu života nemocných lze zlepšit vždy.