Román Žert (1967), jehož příběh je rozkročen mezi tragikou a groteskností, dodnes patří k vrcholům české prózy se závažnou společenskokritickou i existenciální tematikou. Totéž v oblasti kinematografie platí o jeho stejnojmenné adaptaci, ve které režisér asociativním střihem, hloubkovými kompozicemi záběrů a důmyslnými kontrapunkty obrazu a zvuku dosáhl obdobného významotvorného účinku jako Milan Kundera využitím modernistických narativních postupů. Přítomný děj je pod tlakem neodbytných hrdinových vzpomínek postupně stále více nahrazován výjevy z minulosti, kdy on, Ludvík Jahn, patřil k obětem tuhého stalinismu. Jeho zmrzačený život odkazuje k bezpočtu osudů nevinně pronásledovaných lidí.