Bejrút, rok 1977. Krátká, nejistá pauza během libanonské občanské války (1975–1990). Muž a žena se pokoušejí během jednoho dne naposledy setkat před jejím útěkem do USA. Ona je křesťanka z východní čtvrti Achrafieh, on je šíita, který byl nucen opustit svou vesnici na jihu země. Oba jsou ztracené duše, kterým se nedaří najít své místo v odcizeném, sebedestruktivním městě. Korupce, chudoba, přehlcení odpadem a sektářství – takový je Bejrút v podání zesnulého mistra Borhana Alaouiého. Zraněná, hroutící se metropole, která se nijak neliší od dnešního Bejrútu. Nově zrestaurovaná verze Alaouiého bolestně osobního svědectví, uvedeného v soutěži na Berlinale 1982, potvrzuje pověst jednoho z nejlepších děl arabské kinematografie 80. let, které ovlivnilo Wendersův snímek Paříž, Texas.