Silně lyrizovaný, baladicky laděný černobílý film útržkovitě nahlíží do životů postav v malé vsi, ukryté v hlubokých šumavských lesích. Hrdinové jako by se pohybovali v bezčasí, jejich vnitřní samota, nenaplněné touhy, pocit, že jsou odsouzeni k neustálému bloudění, nedávají naději k nalezení východiska. Vizuálně působivý leitmotiv lesního labyrintu, v němž se cesty ztrácejí mezi vysokými stromy nebo pod příkrovem sněhu, tak nabývá symbolické hodnoty. Zpráva o vypuknutí 1. světové války v závěru díla jen umocní chmurnost poselství, kterým dokumentarista Ivan Vojnár debutoval v oblasti hraného filmu.