Dokumentární filmový jazyk má nespočet nářečí a jedním z těch nejpůvabnějších vládne Tatiana Huezo. Karlovarští diváci mohli vidět její Bouři a Noc ohňů, které se – první dokumentárním způsobem, druhý prostřednictvím fikčního narativu – věnovaly systematicky páchanému bezpráví v Mexiku. V Ozvěně, která si na Berlinale vysloužila cenu za nejlepší dokument, režisérka hledí do stejné krajiny. Jen tentokrát nelyrizuje bolest, ale to nejobyčejnější žití. Filmová návštěva místa na venkově, kde lidé souzní se svými zvířaty a kde mladí i staří pečují o sebe navzájem. Snímek hřejivý jako nečekané objetí nebo konejšivé slovo starostlivé babičky.