Jak sám režisér Mehran Tamadon přiznává, premisa vedoucí ke vzniku filmu byla poněkud naivní. Mehran chtěl najít íránské uprchlíky, kteří dnes žijí ve Francii a v minulosti prošli výslechy íránskou policií. Zamýšlel postavit je do role vyšetřovatelů a sebe do role zatčeného. Tento natočený materiál chtěl vzít s sebou zpět do Íránu, nechat si ho zabavit a během toho, co bude přezkoumáván, nastavit vyslýchajícím činitelům zrcadlo a donutit je tak k sebereflexi. Průběh natáčení jej však zavedl jinam a film sám se stal terapií, hrozivým svědectvím o životě v totalitních režimech i zkušeností s tím, jak nebezpečná může být moc, byť je daná pouze scénářem.