Film jako nástroj, prostřednictvím kterého autor za časů pandemie rekonstruuje vzpomínky na vnější svět a vlastní roli v něm, než uhodil covid. Film jako útočiště během lockdownu, kdy jsou kina zavřená a jediným společníkem je Alessandrovi Aniballimu počítač, který umožňuje mixovat osobní vzpomínky s desítkami ikonických filmových záběrů či scén napříč dějinami desáté múzy. Nádherně nakažlivá posedlost filmem jako způsob přežití. Hrdinové filmů jako Dotek zla, Ruce nad městem, Zuřící býk, Johnny Guitar nebo Big Lebowski zabírají veškeré místo v paměti a neodolatelným způsobem lákají cinefila za kamerou i v kinosálu, aby v tomto světě spočinul napořád.