„Ahedino koleno je film o muži, který během jednoho dne překročí hranice své osobnosti. Střídavě se považuje za monstrum, superhrdinu, ďábla nebo proroka. Ale na konci, zdá se, je jen někým, kdo prožívá osobní krizi ve společnosti procházející kolektivní krizí,“ říká režisér Nadav Lapid o svém částečně autobiografickém snímku Ahedino koleno.
Kontroverzní a formálně radikální novinka získala Cenu poroty (ex aequo) na nedávném festivalu v Cannes. Během diskuse po prvním karlovarském promítání Nadav Lapid svrchu zmíněnou myšlenku ještě rozvíjel: „Někdy, když žijete v určité společnosti, prakticky neexistuje dobrá volba, jak se chovat: Můžete oponovat, to vás ale postupně ničí. Nebo můžete spolupracovat, tedy být na straně těch, kdo mučí. Anebo můžete celou situaci ignorovat, tedy nedělat nic. Nic z toho ale není dobrá možnost.“
Pocit, který člověk může mít, když žije ve společnosti, která je problematická na mnoha úrovních, podle něj dobře vystihl už Nietzsche. „Myslím, že řekl nebo napsal něco jako: kdo zápasí s nestvůrami, ať se má na pozoru, aby se přitom sám nestal nestvůrou. A taky: hledíš-li dlouho do propasti, vhlédne pak propast i do tebe,“ doplnil Lapid. „To je přesně ono, to přesně hrozí – můžete ztratit to důležité spojení. Sami se sebou především.“
