Sergej Loznica jezdí na karlovarský festival už dvacet let, často i se svým novým filmem. Letos tu uvádí dokument Babij Jar. Kontext, který pomocí archivních záběrů vypráví o okolnostech a souvislostech masakru 33 tisíc Židů v rokli nedaleko od Kyjeva v září 1941.
„Zvuková stopa k těm archivním záběrům neexistuje, tu jsme museli vytvořit ve studiu. Svědectví přeživších nebo německého vojáka jsme dabovali, ale ani to není poznat,“ odhalil vznik snímku režisér. Polovinu materiálu, který ve filmu ukazuje, prý dosud neznali ani historici.
Debata po projekci se zákonitě stočila i na důvody masakru a chování ukrajinského obyvatelstva k židovskému. „Důležité je si uvědomit, že ukrajinští nacionalisté si mysleli, že Němci jim dají možnost vytvořit vlastní stát, který by fungoval nějak jako ten slovenský. Když se to nestalo, část těchto Ukrajinců se obrátila k SSSR, ale část dál s Němci spolupracovala,“ upozornil Loznica. Ukrajinské jednotky wehrmachtu se na vraždění podílely, a právě proto událost byla a stále je na Ukrajině velmi kontroverzní. „Do roku 1943 se Němci snažili těla obětí pálit, ale když přišli k moci zase Sověti, nic se s nimi nedělo. Dodnes tam jsou kosti. Sověti tam postavili tělocvičnu, bazén, televizní věž, dokonce tam je dnes i střelnice.“
O masakru Loznica nyní chystá i hraný film. „V dokumentu totiž můžu ukázat jen to, co už někdo natočil. Ale nemůžu ukázat mechanismus té tragédie, princip, jak může slabá společnost, v níž jdou lidi s proudem, může něco zničit.
