Na KVIFF doprovodila film, který dokumentuje skoro celý její život. „Je to strašný, protože sledovat svůj život na plátně není jednoduchý. Z mýho života zmizelo už hodně lidí a nebýt síly fotografií, asi na ně a další věci už zapomenu,” svěřila se světově proslulá fotografka Libuše Jarcovjáková po úterním promítání snímku Ještě nejsem, kým chci být od režisérky Kláry Tasovské. Té před léty přišlo pod ruku zadání natočit medailonek k fotografčinu životnímu jubileu. „Ze začátku jsme přemýšleli nad konvenční cestou. Pořídila jsem Libuši kameru, aby se natáčela. To se vůbec nepovedlo, protože Libuše hned druhý den ztratila nabíječku,” pobavila režisérka publikum.
Snímek tvořený deníkovými voiceovery a autorčinými fotografiemi jde často až na dřeň, je výpovědí o událostech druhé poloviny 20. století, queer komunitách v komunistické Praze i ryze osobních myšlenkách. I díky tomu zaujal na letošním Berlinale, kde se stal jedním s nejdiskutovanějších titulů sekce Panorama. Leitmotivem filmu je boj o uznání, kterého se v posledních letech Jarcovjákové dostává z celého světa. „Jsem jako v Jiříkově vidění. Doufám, že ta sláva nějak nepoznamená mojí hlavičku. Ale je to příjemný,” reflektovala fotografka během debaty.
Tasovská spolu se střihačem Alexanderem Kashcheevem pracovali s rozsáhlými archivy, které v jednu chvíli čítaly 70 000 snímků. „Klára je teď expert na můj život. Můžu si dovolit pozvolné senilnění a ona bude všechno vědět,” smála se dvaasedmdesátiletá fotografka.
