Do českých kin 18. prosince přišel další snímek s cenou z letošního Berlinale uvedený na 59. KVIFF, konkrétně drama Modrou stezkou ověnčené Velkou cenou poroty. Její autor, brazilský filmař Gabriel Mascaro, se v ní šest let po uvedení Boží lásky, neony zářící alegorii z blízké budoucnosti, v níž Brazílii ovládnou konzervativní evangelické hodnoty, vrací s další neotřelou vizí.
Aby se Brazílie mohla ekonomicky rozvíjet, dává přednost mladým generacím a ty starší naopak uklízí do vládních kolonií, kde nebudou „překážet“. Téměř osmdesátiletá Tereza se ale s tímto osudem nehodlá smířit a utíká. Film Modrou stezkou tak přináší sociálně kritickou úvahu o diskriminaci starších obyvatel i gulliverovsky laděnou odyseu napříč Amazonií, probarvenou živelností své hrdinky, kouzly i nezkrotnou touhou po svobodě.
„Příběhy o stáří často redukují seniory na vzpomínky a konečnost. Obvykle jsou zobrazeni jako lidé žijící v minulosti a vyrovnávající se s blížící se smrtí, málokdy jsou vnímáni jako protagonisté současnosti. Film Modrou stezkou obhajuje potenciál starších těl být na plátně zobrazeny pulzující životní energií a touhou žít. Ve filmu mě zajímá hra s různými žánry, abych mohl uvažovat o stárnutí způsobem, který není melancholický ani nostalgický. Nechtěl jsem natáčet film o čase, který uplynul, nebo o čase, který skončí, ale o čase, který stále pokračuje. Amazonie poskytuje kontext pro tuto cestu a les odráží nové cesty pro tělo, které je přítomné a které, i když stárne, má stále sny, které chce naplnit,“ popisuje svou novinku režisér, jehož snímky už promítaly i festivaly v Locarnu (Srpnový vítr) nebo Benátkách (Neonový býk).
