Velký sál čekalo na úvod slavnostního okamžiku velké překvapení. K uměleckému řediteli KVIFF Karlu Ochovi a výkonnému řediteli KVIFF Kryštofu Muchovi se totiž přidal také Harvey Keitel, aby předal Křišťálový glóbus za mimořádný přínos světové kinematografii kameramanovi Robertu Richardsonovi.
„Jsem ohromen. Na papíře mám připravenou řeč. Ale po tom, co jsem viděl – Bobovo dílo mluví za vše. Máme před sebou jednoho z největších kameramanů,“ složil Keitel oceněnému poctu po projekci střihového medailonku, v němž nechyběly záběry z bohaté Richardsonovy filmografie ani výpovědi jeho spolupracovníků, vyzdvihující jeho osobitost i enigmatickou náturu. „Bílý ďábel osobně,“ výstižně pozval Keitel na pódium kameramana se signifikantně bílými dlouhými vlasy a vousy.
Richardson pak Keitelovi obdiv vrátil: „Tohle je velmi speciální. Harvey Keitel je podle mě jeden z nejlepších herců historie. Řeknu vám krátký příběh. Všichni mi kdysi říkali, že musím vidět jistý film s Robertem De Nirem, Špinavé ulice. Z filmu jsem byl nadšený. Uplynul nějaký čas a já zjistil, že ten vynikající herec, o kterém jsem si myslel, že je De Niro, byl ve skutečnosti Harvey Keitel. Nic proti Bobovi, jsme přátelé a je výborný. Ale Harvey Keitel byl zkrátka výjimečný.“
„Když se rozhlížím po karlovarských ulicích i tady v sále, vidím mnoho mladých lidí. Tahle cena reprezentuje budoucnost, kterou si přejeme a potřebujeme. Festival ukazuje filmy coby umělecká díla, která jinde nevidíme. Přál bych si, aby tato tvorba putovala i do jiných zemí, aby ji mohl vidět každý,“ pronesl Richardson po převzetí Křišťálového glóbu.
Posléze podtrhl svou osobnost opředenou takřka mystickou aurou a šeptavým hlasem vyzval k promluvě i tvůrčí tým dokumentárního portrétu Robert Richardson: Bílý ďábel, v čele s režisérkou Janou Hojdovou. „Jana dělala dokument deset let, vykopala film v podstatě z ničeho. I když Bob pracoval skoro se všemi největšími režiséry, největší uznání od něj přišlo právě směrem k ní,“ doplnil jeden z producentů filmu Matěj Chlupáček.
„Je pro mě nepředstavitelné, že tu stojíme. Na festival do Karlových Varů jezdím od 15 let. Největší díky patří rodičům, bez nich bych tu nebyla. Dál celému štábu a producentům, kteří mi věřili, i když to byla těžká cesta. A hlavně děkuji Robertovi,“ řekla dojatá režisérka a jedna z předních českých kameramanek.
Posléze portrétovanému předala symbolický náramek. Richardson totiž se startem každého natáčení navléká nový. K natáčení dokumentu si však žádný nepořídil.
