Vtáčkovia, siroty a blázni Juraje Jakubiska, Plechový bubínek Volkera Schlöndorffa nebo Danton Andrzeje Wajdy. Nejen na těchto filmech se podílel slovenský kameraman Igor Luther, který se stal tématem nového dokumentu Igor a potom.
Jeho režisér Ivan Ostrochovský, který na 60. KVIFF mimochodem uvedl i svou hranou novinku Pramen, původně chtěl, aby si známý kameraman film o sobě i sám točil. Zároveň chtěl muži sužovanému osamělostí a alkoholem pomoci. „Fascinují mě lidi, kteří ve filmu něco dokázali. Pak jsem se skamarádili. A nakonec jsme z toho museli udělat nějak film,“ popsal režisér.
Snímek začal vznikat dva roky před Lutherovou smrtí v červnu 2020. Poté Ostrochovský natočil rozhovory s jeho kolegy jako Agnieszka Holland nebo Lubor Dohnal. „Dlouho jsem doufal, že budu točit i s jeho rodinou, ale pro ně to bylo moc bolestné,“ vysvětlil slovenský filmař.
Jako hlavní témata svého dokumentu vidí emigraci i oddanost filmu. „Chtěl jsem ukázat, co to s lidmi dělá, když svou práci berou tak vážně.“ Fakt, že na diskusi se lidi ptají hlavně na soukromí protagonisty, Ostrochovský chápe. „Osobní život máme všichni, tomu lidi rozumí víc než filmařině. A nechlastají jenom filmaři.“
Jeden profesní dotaz ovšem padl. Čím byl Luther jako kameraman tak originální? „Byl dobrý s ruční kamerou. Jako mladý musel na balet a díky němu měl dobrý pohyb těla. Jeho kariéra ale vlastně skončila s vývojem technologií. Dříve, když režisér hned neviděl, co je v kameře, musel mít ke kameramanovi bližší vztah a víc mu důvěřovat. To se pak změnilo. Navíc Igor byl superkomplikovaný a když chcete někoho víc kontrolovat, vyberete si někoho méně komplikovaného,“ vysvětloval režisér filmu, který právě onu komplikovanost Igora Luthera zachycuje.
