Sečtené dny

Jeden z nejdůležitějších italských scenáristů Tonino Guerra (Amarcord, Zvětšenina, Kaos) se podílel na prvních třech Petriho snímcích, včetně Sečtených dnů, které patří k nejzajímavějším, jakkoli méně známým evropským filmům počátku šedesátých let. Scénář se opírá o zásadní zážitek mladého režiséra, jehož otec v padesáti letech opustil zaměstnání poté, co si uvědomil, že téměř čtyři pětiny života zasvětil tvrdé práci. Hrdina filmu Cesare, dvaapadesátiletý instalatér, náhle učiní totožné rozhodnutí následkem šoku, který utrpí v tramvaji, když se vedle něj zastaví srdce stejně starému muži. Bezdětný vdovec se zalekne představy, že i jeho dny mohou být sečteny, a nechá se pohltit úmyslem užít si to, co ze života zbývá. Ulice italské metropole, jimiž místo práce bloumá v jakémsi snovém vytržení, mu připraví mnohá bizarní setkání. Ve volbě námětu, způsobu vyprávění i stylu se u Petriho mísí vlivy italského neorealismu i francouzské nové vlny, výsledkem je fascinující politický film o podstatě práce se silným existenciálním rozměrem. Spoléhaje na energii vycházející z kontrastů, zasadil Petri do reálných římských exteriérů málo známého, leč vynikajícího sicilského divadelního herce Salva Randoneho, v němž se komplexním způsobem personifikuje odcizení, téma, které bylo intenzivně pociťováno i ve filmu a často zpracováváno právě před padesáti lety.