„Je to znázornění jakékoli občanské války, během které se navzájem zabíjejí obyvatelé téže země, sousedé, a ba i přátelé. (…) Není to příběh o válce, nýbrž o tom, jak se válce vyhnout,“ říká Nadine Labakiová o svém filmu. Autorka bere diváka na nezapomenutelný kinematografický výlet do izolované horské vesničky, v níž ženy islámského vyznání spojí síly se spoluobčankami, které jsou křesťanky, aby zabránily manželům v politických nesvárech a s nimi související vzájemné agresi. Satirická alegorie o komunitě, v níž je proces rozhodování zbaven testosteronu, nabídne dokonce i zpěv a tanec, zajímavé to ozvláštnění, vezmeme-li v úvahu, že ve filmu jde o náboženskou nesnášenlivost, jež obvykle přináší tragické důsledky. Důkazem toho, že vnímaví diváci podobnou tvůrčí odvahu odmění, je vítězství v divácké soutěži na festivalu v Torontu nad hity publika jako Umělec nebo Děti moje.