Skupina afghánských dětí vyhrabává staré sovětské miny a prodává je dalším vrstevníkům pracujícím v dolech. Dětský gang kontroluje obchodní cesty ve vyprahlém pohoří Pamír a okrádá jednotlivé karavany. Další skupinka dětí naopak využívá rezavějící tanky jako své prolézačky. Tato generace představuje nejen bolestivou minulost, ale i nejistou budoucnost. Režisér zachycuje její sny a snahy přežít. Snímek se pohybuje na pomezí hraného a dokumentárního filmu, na hranici moderní bajky, mýtu a děsivé válečné reality. Režisér však klade velký důraz na poetické formální zpracování snímku natáčeného na 16mm film. Zpomalené záběry se tak prolínají s těmi zrychlenými a čas se stává dalším motivem díla. Pieter-Jan De Pue sedm let jezdil do Afghánistánu, navštívil zde řadu regionů, zpovídal obyvatele a byl i napaden Tálibánem. Výsledkem je intimní portrét afghánského lidu, jeho způsobu života a krásné, ale zbídačené krajiny.