Nízkorozpočtový film Stevea Orama, natočený ve starším formátu 4:3, lze nazvat spikleneckým holdem takzvaným „video nasties“, pokleslým hororům, jejichž šíření na VHS bylo v Británii 80. let zakázáno. Vyvolaly tehdy vlnu kritiky, chápající jejich dostupnost pro domácí videoprojekce jako ohrožení morálních hodnot. Doslova napěchovaný přemrštěnými „kruťárnami“ a odpudivými gagy, představuje snímek Aaaaaaaah! přesně to, čeho se britští cenzoři obávali, a zároveň působí jako úžasná swiftovská satira na všemožné temné aspekty současného života. Stejně jako ve francouzské kultovní klasice Themroc (1972), ani tady se nemluví žádným srozumitelným jazykem a není užit ani jediný titulek. Diváci přesto pochopí drtivou většinu sdělovaných významů z kontextu a především ze směsi mimiky a řeči těla, což potvrzuje nelichotivý fakt, na nějž Oram poukazuje – že totiž máme velmi blízko k ostatním primátům.