Okresní silnička lemovaná nádhernými vzrostlými stromy, zlatavý baldachýn kvetoucí trávy, ozářené zapadajícím sluncem, sametová hladina rybníka, jemné chmýří kolébané vánkem, venkované při sklizni na poli a při siestě v hostinci na návsi – takové obrazy se míhají před očima dvou kamarádů, kteří si vyjeli na bezcílnou projížďku letní krajinou. Svěrákova režie je nejen citlivá, ale přímo citová a tyto obrazy se skládají v lyrickou linii filmu, působivě evokující náladu slunečných teplých dní, vyzývajících k zahálce, pošetilým klukovským kouskům a malým dobrodružstvím. Přibrání stopařky chvíli vypadá jako zpestření tohoto „programu“, ale dívka není tak dětsky nevinná, jak se zprvu zdálo. Pokusy uniknout žárlivému milenci vyústí v tragédii a zářivá atmosféra letních hrátek se rázem překlopí do temnoty. Režisér se vyhýbá jakékoliv explicitnosti, nicméně tušíme, že na Radka a Frantu dolehlo poznání, že bezstarostnost lze zakusit jen ve snu a ten se po probuzení rozplyne.