Pocta Janu Svěrákovi 

Pocta Janu Svěrákovi

Nebýt prošedivělých vlasů, vypadá Jan Svěrák pořád stejně chlapecky, jako když se v tisku objevily jeho fotografie v souvislosti s prvním mimořádným úspěchem, ještě školním krátkým autorským filmem Ropáci (1988), za kterého získal studentského Oscara. Ač na FAMU studoval na katedře dokumentární tvorby, už tímto důvtipně mystifikačním snímkem dal najevo, že bude směřovat k fikci a stylizaci, což se záhy potvrdilo. Oscarovou nominaci si vysloužil svým hraným debutem Obecná škola (1991) v šestadvaceti a bylo mu třicet jedna let, když tuto prestižní cenu dostal za komediální drama Kolja (1996). K tomu je dlužno přičíst slušnou řádku Českých lvů a dalších poct, jež připadly i některým z častých členů jeho štábu, mezi něž patří kameramani Vladimír Smutný a F. A. Brabec, střihač Alois Fišárek nebo hudební skladatel Ondřej Soukup. Tím nejvýznamnějším stálým spolupracovníkem je ovšem Svěrákův otec Zdeněk, autor či spoluautor scénářů sedmi z devíti synových filmů, v nichž si také opakovaně zahrál. Svěrák jr. dobře ví, že jeho tatínka, klíčovou osobnost Divadla Járy Cimrmana, uctívá doslova celý národ pro jeho invenční zacházení s jazykem, vtipné hlášky a brilantní dialogy, umění překvapivě pointovat situace a zcela specifický humor, v němž se záměrná naivita mísí se smyslem pro jemnou absurditu. Režisér tento kapitál dokáže zhodnotit, protože je naladěn na stejnou notu, navíc mají oba zálibu v nehrdinských hrdinech – nenápadných, zažívajících drobné ústrky a nepochopení, nesmělých, trochu osamělých a chybujících. Také ale ryzích, dobromyslných, nabízejících své srdce i nezištně pomocnou ruku…

Více


Takoví jsou bezelstní dětští protagonisté (Obecná škola, Kolja, Po strništi bos), čerstvý penzista, učitel Tkaloun (Vratné lahve), zahozený plyšový medvídek (Kuky se vrací) a vlastně i čeští letci RAF (Tmavomodrý svět), kterým osud nedopřeje radovat se z lásky ani z vítězství. Všichni však houževnatě čelí překážkám a příkořím, nepřestávají věřit v dobrý konec, a ještě na svět kolem sebe neochvějně pohlížejí s nadšeným zaujetím. Filmy mají epizodickou stavbu, aby postavy dostaly příležitost své pozitivní naladění prokazovat v mnoha rozličných situacích, které režisér ozvláštňuje a ladně propojuje svým poetickým viděním. V důvěrně známých všedních kulisách se tak odehrávají příběhy s rysy pohádky, v níž dobro neokázale triumfuje, a komu by taková zpráva nezněla povzbudivě? K málokterým filmům se diváci vracejí s pocitem radosti jako k těm z dílny Svěrák a syn.

Zdena Škapová


  • Jízda The Ride / Jízda
    Režie: Jan Svěrák
    Česká republika, 1994, 88 min

    Dva přátelé v improvizovaném kabrioletu, mladičká stopařka a mámivě krásná letní krajina, to jsou, spolu se skladbami skupiny Buty, ingredience road movie, která se stala kultovní výpovědí o generaci a pro generaci 90. let. Mladým se nespoutanost, svobodný rozlet a čirá radost ze života jevily na dosah, zdálo se, že k tomu ani není třeba „… mít jednu ruku dlouhou…“.

YouTube

Festival na síti: Instagram Youtube Twitter Facebook

© 2024 FILM SERVIS FESTIVAL KARLOVY VARY, a.s. [email protected] +420 221 411 011 Všechny kontakty

UbytováníUbytování Festival Pass, vstupenky, rezervaceFestival Pass, vstupenky
HistorieHistorie KontaktyKontakty
Archív filmůArchív filmů KVIFF TalksKVIFF Talks
Industry Days Programme 2021Industry Days Programme KVIFF Eastern PromisesKVIFF Eastern Promises
VideogalerieVideogalerie FotogalerieFotogalerie
KontaktyKontakty Plakáty 57. MFF KVPlakáty 57. MFF KV
HistorieHistorie Průvodce festivalemPrůvodce festivalem