„Let’s move to the country,“ zpívá Bill Callahan v krystalicky průzračné písni. Její poklidný, zamyšlený rytmus se zrcadlí v náladě netrpělivě očekávaného nového snímku jednoho z nejuznávanějších evropských režisérů své generace (stačí se zeptat v redakci Cahiers du cinéma). Dva páry třicátníků, intelektuálně jiskřivé diskuse o zásadních věcech života rozprostřené mezi Madrid a přilehlý venkov, to je všednodenní a zároveň magický svět Truebových postav. Autor Srpnové madony (MFF KV 2019) nabízí další ze svých ceněných oduševnělých kinematografických drobnokreseb, které nepotřebují dlouhé hodiny na vystižení hlubokých existenciálních pocitů prodchnutých šarmantní melancholií a jemným humorem.