Režiséři Mahde Hasan a Nikola Ležaić se svými výtvarně opojnými díly postarají o světové premiéry dnešní várky soutěže Proxima. První s filmem Písečné město ohledává robustní megalopol Dháka, druhý v čase zastavenou vesničku v Dalmácii pod titulem Co všechna ta zeleň? Snímky tradičně promítne Městské divadlo v 16 h, respektive v 19 h.
Písečné město na rušném půdorysu nalézá překvapivě imaginativní a intimní perspektivu. Nahlíží hektický svět skrze obyčejné, zdánlivě nepostřehnutelné detaily. Právě písek je určujícím vizuálním i metaforickým prvkem. Těží z roztříštěné narativní struktury i formy. Nalézá krásu v nedokonalosti. Právě za obrazovou originialitu, nápaditost a nekonvenční snahu o zachycení rozpadajících se lidských osudů film ve své vývojové fázi získal ocenění v rámci The Open Doors Locarno. Režisér Hasan na hektickém plátně bangladéšské společnosti rozkresluje metaforický mikrokosmos, do něhož je velmi jednoduché propadnout se, právě díky tomu, že vnitřní světy převažují ty vnější.
Nikola Ležaić taktéž směřuje především do nitra postav. Protagonista Co všechna ta zeleň? je jakožto filmový režisér tak trochu zaseknutý v reklamním průmyslu, zatímco se s těhotnou ženou těší na dítě. Shledání s širší rodinou za účelem pochování ostatků babičky v něm probouzí symbolickou cestu ke kořenům. Pomalu se zarývající zážitek konstruuje na pozadí zapadlé, několik let neměnné vesničky. Postupně osciluje od subjektivních pocitů ke kolektivnímu sdílení postjugoslávské společnosti, určujícím jmenovateli jsou proměnlivost vzpomínek a nespolehlivost paměti.
Ležaić ve svém druhém celovečerním filmu vychází i ze svých zkušeností. Také je režisérem reklam a videoklipů, během pandemie se taktéž vyrovnával se ztrátou blízkých. Do filmu tak propisuje surovou autenticitu, protkanou imaginativními prvky.
