V nepřerušovaných záběrech snímaná a organicky pulzující výpověď o životě (nejen) umělců v současném Teheránu. To je film Zde je dům mého přítele, který KVIFF uvádí v mezinárodní premiéře.
„Do natáčení jdete s uměleckou vizí. Vždy je tu ale nebezpečí zásahu státní cenzury. Ta může celý projekt ukončit, případně vás zavřít. Je jedno, zda jde o hudbu, divadlo nebo film. Museli jsme být opatrní a věřit pouze těm správným lidem, jinak bychom mohli čelit perzekuci,” popsal na debatě s publikem jeden z režisérů Hossein Keshavarz realitu íránské produkce.
Tvůrci tak točili undergroundovým stylem. Většina scén se odehrává v interiérech, na ty venkovní měli jenom pár minut. Málo času a úspornost však šly ruku v ruce se zvoleným konceptem. Obsazení tvoří divadelní herci, s nimiž se zkoušelo minimálně. Proces tak postupně přinášel autenticitu a nenazkoušené věci, jež obrazům dodávají život.
„Undergroundový film jsme točili už před 15 lety. Ten byl rozklepaný a technicky nevyrovnaný. Teď jsme měli jinou výzvu - aby film působil elegantně,” přiblížila spolurežisérka Maryam Ataei na základě otázky z publika, jež vyzdvihovala ostrost, kompozice a barevnost obrazů.
Dále tvůrci popsali takřka klaustrofobní zážitek, kdy během natáčení v ulicích měli pocit, že je někdo sleduje a natáčí. „Natáčení bylo riskantní celou dobu. Nikdo nevěděl, co se bude dít. Říkali jsme si, jak moc velké riziko chceme podstupovat,” vzpomínají. „Nevíme, co se stane, až se vrátíme do Íránu. Ale už od dětství jsme naučeni obdobné překážky překonávat. To je zkrátka život,” uzavřel štáb za potlesku projekci.
