Jubilejní KVIFF zakončily ceny pro Vášáryovou, Wrighta a Binoche

Hned tři čestná ocenění předali výkonný ředitel KVIFF Kryštof Mucha a umělecký ředitel festivalu Karel Och na slavnostním zakončení 60. ročníku. 

První oceněnou večera se stala diplomatka, spisovatelka a bývalá herečka Magda Vášáryová. Jak sama během své děkovné řeči zmínila: „ten obrovský seznam filmů, některé si ani nepamatuju, jsem natočila během 26 let. Pak mě Václav Havel poprosil, abych se vrátila do jiného světa. Mám radost, že jsem po roce 1989 začala novou politiku.”

„Jsem ráda, že jsem si díky festivalu mohla připomenout všechny ty úžasné lidi, kteří mě obklopovali. Kostymérky, osvětlovače, kameramany,” dodala ke své herecké kariéře. Navázala historkou o jejím střetu s režisérem Jiřím Krejčíkem a výbuchu, kdy všem Čechům vynadala. „V roce 1971 mi komunisté nedovolili dodělat doktorát z mé milované sociologie. Teď jsem Ph.D. Ale nemusíte mi říkat doktorko,” uzavřela svůj tradičně osobitý a nesentimentální proslov při převzetí Ceny prezidenta.

Pro Cenu prezidenta KVIFF si přišel také Jeffrey Wright, který se na festival vrátil po 29 letech. Zatímco v roce 1997 byl na začátku kariéry, od té doby charismatický americký herec ztvárnil řadu rolí napříč blockbusterovými tituly, prestižními dramaty, nezávislou produkcí a autorskými filmy.  

„Nemuseli jste mi dávat cenu, vrátil bych se sem i bez toho. Tohle je můj nejoblíbenější festival na světě,” začal svou řeč Wright pochvalou za vřelé přijetí. „Jsem poctěn, že tu mohu být a sdílet tento moment se svými přáteli, mou kmotřenkou a mou dcerou. Děkuji všem, kteří se na festivalu podílí.”

V emotivním proslovu zmínil přátelství s Jiřím Bartoškou i nerealizovaný projekt s Milošem Formanem. „Slyšel jsem tehdy zvěsti o tom, že připravuje nový scénář. Příběh, který mě velmi zajímal. Když jsem Miloše viděl na KVIFF, běžel jsem za ním, abych jej probral. Byl to příběh mladého umělce, s horlivým životem, který zemřel mladý. Byl to příběh Alexandra Puškina. Dědeček tohoto muže, kvintesenciálního hlasu ruské literatury, byl Afričan. Různé síly ve světě dělají vše pro to, abychom byli odcizení. Naše příběhy, naše filmy, naše historie nás ale přesvědčují o opatku.”

I když film nakonec nevznikl, Wright jej použil jako názornou ukázku toho, jak lidé z různorodých koutů světa, s jiným politickým i kulturním zázemím, mohou sdílet stejnou vášeň a respektovat se. „Přebírám tuto cenu jako ponouknutí k tomu, abych pracoval dál. Abychom se semkli. Protože nejde o to, co zničíme. Jde o to, co vytvoříme,” uzavřel řeč s doufáním, že se na festival vrátí s nějakým ze svých dalších filmů.

Juliette Binoche, jež letos na festivalu uvedla celkem tři filmy, do své sbírky hereckých cen z Berlinale, Cannes a Benátek přidala také Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii.

„Moc jsem si přála sem přijet. Už velmi dávno. Moc to pro mě znamená,” začala s dojetím svou řeč. Poté vyzdvihovala sílu čirosti, schopnost ukázat lidskost a všechny emoce, kterými procházíme. Potřebujeme podle ní hledat cesty, jak se společně sblížit. „Naše práce je pomyslný kruh. Ne pyramida. Reprezentuje pocit, že jsme všichni spolu,” pokračovala.

„Chci vzpomenout na země, kde se autoři nemohou vyjadřovat. Země jako Palestina, Libanon nebo Ukrajina. Potřebujeme umělce, aby vyprávěli příběhy, aby říkali pravdu. Vášeň je srdcem toho, co děláme. Jak vidíte, život utíká hrozně rychle. Odevzdejme se světu a odevzdejme se ostatním,” uzavřela Juliette Binoche.