„Nastává moment z kategorie výjimečných. Herec, kterého zbožňujete, uvede film, který milujete,“ představil umělecký ředitel KVIFF Karel Och Dustina Hoffmana. Herec, oceněný včera Křišťálovým glóbem za mimořádný přínos světové kinematografii, k promítání na KVIFF vybral snímek Absolvent.
Formativní klasika, jež roku 1967 stála na počátku proudu Nového Hollywoodu, pro Hoffmana znamenala rozjezd takřka 60 let trvající kariéry. Jak ale karlovarskému publiku sdělil, roli mladého a konvence bořícího Benjamina dostal náhodou. „Režisér filmu Mike Nichols byl tehdy něco jako Spielberg dneška. Pro film se mu ale dva roky nedařilo najít herce. Opravdu – četl jsem to v jeho životopise. Tehdy si říkal, že film nepůjde natočit. Úplně poslední den castingu jsme přišli já a Katharine Ross. Kdybychom přišli o ty dva roky dříve, role bychom určitě nedostali – dostali by je ti, kteří by ten poslední den přišli místo nás,“ objasnil roli náhody, která tehdy vedla k natočení suverénně nejvýdělečnějšího filmu roku.
Na otázku, jak film z 60. let může inspirovat dnešní dvacátníky, odpověděl, že doba je v něčem stejná. „Předloha filmu vyšla v roce 1964, ještě před tím, než válka ve Vietnamu rozdělila Ameriku, stejně jako je Amerika rozdělena dnes,“ přiblížil kontext. Důležitým tématem filmu je podle Hoffmana úloha rodičů: „Ve 30. letech vzešli z velké hospodářské krize. Díky válce práci měli. Ale namísto toho, aby dětem věnovali sebe, zahrnovali je předměty. To ve filmu uvidíte.“
„V našich dvaceti letech nevíme, kdo jsme. V zrcadle vidíme někoho, koho bychom vidět chtěli. Ale takoví nejsme. Celá léta hledáme sebe sama. A já se hledám dodnes,“ uzavřel Hoffman svou řeč.
