Soutěž Proxima zakončí dva eruptivní autorské eseje

Závěrečná dvojice soutěže Proxima ztělesňuje dosavadně nejexperimentálnější zážitek. Dva osobitě autorské tvary kombinují křehce osobní optiku i dravou geopolitickou reflexi. Oba ve světové premiéře promítne Malý sál – Mapy zmizelých v 15 h, TrepaNation v 18 h.

První jmenovaný se v rukou režiséra Federica Atehortúa Arteagy mění ve formálně vynalézavý a živelný esej, ohledávající snahu o resuscitaci národní kolumbijské identity. Kolumbijská vláda roku 2016 utvořila Jednotku pro pátrání po pohřešovaných osobách. Vyprávění se odvíjí od tří proplétajících se příběhů, jež zahrnují snahy o rekonstrukci obrazu mrtvé trans ženy skrze filmové médium, intimní nahlédnutí do rodiny režiséra filmu, který se musel vyrovnat se zmizením svého strýce, a úvahy forenzní patoložky, jež se zmizeními zabývá v kontextu probíhajícího konfliktu. Arteaga se zamýšlí nad moderními dějinami vlasti. Ukazuje, že její historie je nevyhnutelně především historií zmizelých. Rozvážný i neustále překvapující snímek Mapy zmizelých mísí animaci, kartografii, archivní záběry, zvukové nahrávky a další roztodivné formáty, čímž ještě více umocňuje neukotvitelnou cestu za léta se táhnoucimi traumaty obyvatel.​

TrepaNation je dílem vizuálního umělce a filmaře Ammara al-Beika, který roku 2014 na předměstí Berlína přebýval v syrském uprchlickém táboře. Formou vzdoru se pro něj stalo neustálé filmování. Natáčel vše okolo sebe, do dokumentárního obrazu se rozhodl propsat osobní frustraci a myšlenky. Všemi směry se bouří proti podmínkám života v exilu, což umocňuje explozivní výsledek. Film, s nímž trávil okolo deseti let ve střižně, je asociativní a provokativní politickou mozaikou, jež čerpá z tvorby Jeana-Luca Godarda, s níž vede živelný a autorský dialog. Dále se opírá o postupy filmařského myslitele Alexandera Klugeho, třetí pilíř tvoří autorova fascinace Diegem Maradonou. Výsledkem je vtahující, proti srsti jdoucí a myšlenkově bohatá úvaha nejen nad sociologickými kontexty, ale i samotnou kinematografií, jejíž ustálené principy film neustále podvrací.