Před jedenácti lety získal Nahuel Pérez Biscayart na KVIFF Křišťálový glóbus pro nejlepšího herce. „Je to myslím moje jediná cena z áčkového festivalu. Akorát ta skleněná koule mi vypadla z náruče té sochy, tak teď mám ceny dvě,“ usmíval se herec proslavený francouzským dramatem 120 BPM.
Letos Biscayart do Varů přivezl snímek Žokej, díky kterému se naučil jezdit na koni jako profesionální jezdec. „Žokejové se zadkem nedotýkají sedla, musí mít silná stehna. Trénoval jsem to tři týdny,“ prozradil publiku. S žokeji se také setkal a považuje je za specifickou sortu lidí. „Jsou to velcí pařmeni, jsou plní adrenalinu i jiných substancí. Jejich kroužení po dráze je jako metafora života, jemuž nemůžete uniknout, dokud nepřijde nehoda. A jejich schopnost regenerace je působivá. Zlomí si při pádu deset kostí a za dva měsíce už jsou zpátky v sedle,“ vyprávěl herec.
Snímek uvedený v Benátkách nicméně není klasickým dramatem o zadluženém žokejovi, ale něčím mnohem originálnějším. „Scénář se hodně měnil a s ním i moje postava. Pro herce, který si rád hraje, to je splněný sen,“ pochvaloval si Biscayart. Přiznal ale, že na začátku natáčení měl štáb strach, jestli zvládnou eliptický příběh převést na plátno. „Je to ovšem film o obnově, o změně, takže všechny ty změny se k tomu hodily. Navíc Luisovi věřím, vím, že vidí víc než já,“ chválil herec režiséra Luise Ortega, s nímž spolupracoval potřetí.
Ortega je podle něj člověk, který umí „přesvědčit a zmást kohokoliv.” Na důkaz zmínil fakt, že absurdní tragikomedii, v níž vystupuje muž s melounovou hlavou a kde si Biscayart zahrál i ženu, v Latinská Americe díky režisérově přesvědčovacím schopnostem distribuuje Disney+.
