Zlodějíčci a Člověk skoro celý. To je dnešní dvojice filmů soutěže Proxima. Jeden z ostrova, druhý z poloostrova. V centru obou křehkost mezilidských vztahů i ohledávání forem izolace. Městské divadlo je ve světové premiéře uvede v 16 h, respektive 19 h.
Poloostrov Istrie rozpínající se do Jaderského moře rozpaluje turistická sezóna. Je léto, restaurace i hotely praskají ve švech. V jednom takovém brigádničí samotářský Rio. Ten kromě gastronomické výpomoci nárazově okrádá návštěvníky. Nejde pouze o existenční problém, nýbrž o akt rebelie v prostředí, jehož kontury utváří sezónní práce, turismus a neosobitost. Prostředí trpí krizí identity, stejně jako protagonista. Má problematický vztah s babičkou, která se musí starat o dědu s demencí. Když Ria při činu vidí kolegyně z hotelu Andrea, rozvine se mezi nimi niterné pouto. Zlodějíčci s notnou dávkou drzosti a vychytralosti společně vymýšlí, jak mít z bohatých návštěvníků další prospěch.
Křehce nasnímaný titul s pulzujícím mořem v pozadí vyzdvihuje nutnost lidské blízkosti navzdory okolnostem. Debutující režisér Mate Ugrin tematicky navazuje na svou krátkometrážní tvorbu, v jednom z předchozích filmů se například věnoval vztahu mezi pečovatelkou a starší ženou. Vychází z lokálních zkušeností a sociální problematiky.
Obdobných pilířů se drží i další debutant Efthimis Kosemund-Sanidis. Ten na sebe upozornil přítomností v Benátkách či Locarnu, kde soutěžil v krátkometrážních sekcích. Exaktní motivy propojuje s alegorií. Zkoumal život mladistvých v tanečním klubu zejícím prázdnotou s ohlušujícím tichem, případně vztah bratrů na pozadí horských hřebenů a poletujícího ptactva.
Člověk skoro celý sleduje cestu mladého a zadluženého Illiase, jenž se vydává na izolovaný ostrov, aby po zemřelém otci nabyl dědictví. Zprvu netečného protagonistu začne neuchopitelná atmosféra ostrova měnit. Světla problikávají, šíří se neklid. Vyvstává otázka, nakolik lze rekonstruovat obraz člověka, na něhož máme pouze mlhavé vzpomínky. Nakolik nás utváří minulost našich předků? Vedle antikou odkojených mytologických aspektů protnutých syrovostí v impresionisticky taktilních záběrech režisér větví vztah Illiase a dívky Kalliopi, jež ze všeho nejvíc touží ostrov opustit. Interpretačně bohatá a imaginativní freska míří k různorodým podobám lásky.
