Dnešní proximácká dvojice na prknech Městského divadla otevírá druhou polovinu soutěže. Paříž Paříž v 16 h sblíží tři cizince hledající domov, Můj kamarád pornohvězda zase štáb erotického filmu.
Stylizovaný, s pomlky si pohrávající snímek Paříž Paříž rozplývá linie minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Zasazený v konturách čínské repliky francouzské metropole i ve skutečné Paříži perspektivou tří migrantů problematizuje koncept transformace. Z alegorických principů utkaný obraz s puncem humorné i hořké absurdity se snaží pro své postavy najít pevnou půdu pod nohama.
Belgická režisérka Isabelle Tollenaere, známá pro své hybridní tvary, ohledává machinace proměny měst a míst, jež oslabují humanismus a lidské propojení. Čemu se dnes dá říkat domov? Co ho tvoří? A patří nám vůbec něco? Otázky filmařka pokládá s nadhledem a citem pro subtilní komiku, ve statických obrazech, kde dominují uspořádané, leč organické kompozice. Poetiku urbanistických kulis protíná snovost, podchlazenost potkává taktilní tonalitu.
O lidském propojení, tentokrát doslovněji, je i Můj kamarád pornohvězda. Jeho protagonista Timo sní o tom, že si jednou zahraje v umělecky pojatém erotickém filmu. Kamarádka, režisérka filmu, mu k tomu začne pomáhat. Čím intimnější a intenzivnější projekt je, tím silnější je Timova zdrženlivost. Z projektu vycouvá. Štáb však v produkci pokračuje. Jak? Nahradí Timův obličej generativní umělou inteligencí.
Tvar morfuje v kolektivní experiment. Trans ženy, dominy, food-porn tvůrce nebo sexuální koučka takzvaně included. Mozaika sexuální diverzity a tužeb osciluje mezi čistokrevnou hravostí a niternou fragilitou. O natočení perfektního filmu totiž nejde. Nápady a skupinovou radostí z tvorby hýřící pletenec se ptá, proč chceme být vidění, nebo proč naopak nechceme. Režisérka Rosa Friedrich studovala pod vedením Michaela Hanekeho a Jessicy Hausner, roku 2021 se účastnila programu Berlinale Talents.
