Jak být laskavý a nevzdat život. Hvězdná delegace dovezla film plný emocí

Velké a vřelé emoce ve svém prvním publiku vyvolal snímek Jak se naučit dýchat pod vodou, který se na KVIFF představil ve světové premiéře v sekci Zvláštní uvedení. Obrovský potlesk si vysloužil především malý představitel hlavní role Ezra Carlisle, který si ve filmu zahrál osmiletého chlapce, jehož otec se nedokáže vyrovnat se smrtí manželky.

„Lidé, kteří truchlí nad ztrátou blízkých, bojují s velkými emocemi a hodně to prožívají. Sám jsem to cítil, při natáčení i teď v kině. Ten film ukazuje, že na názorech všech záleží, bez ohledu na to, jak jsou velcí nebo malí. Všichni jsou důležití a nikdo by neměl být podceňován,“ uvedl k filmu severoirský talent a vysloužil si další velký aplaus. „Jak vidíte, práce s ním nebyla těžká,“ okomentovala jeho proslov režisérka Rebekah Fortune.

Ta viděla přes sto nahrávek, aby našla správného dětského herce. A když spatřila Ezru, jak jí vypráví, že má rád matematiku a angličtinu, řekla si, že to je on. „Při dalším castingu po zoomu se v 11 hodin Ezra najednou zvedl a odešel. Jeho mamka se mi pak omlouvala, že mu řekla, že to bude trvat do jedenácti a pak půjdou plavat. A on viděl, že je jedenáct, tak si šel pro plavky. V té chvíli jsem si byla jistá, že mám toho správného,“ vyprávěla režisérka.

Fortune v úvodu premiéry zmínila, že je autistka, což jedna z divaček na debatě velmi kvitovala. „Trvalo mi dlouho, než jsem zjistila svou diagnózu, bylo mi padesát. Vždycky jsem byla kreativní, a to mi pomáhalo zprocesovat svět. Začala jsem jako herečka a hrát jiné lidi bylo snazší než být sama sebou. Obecně je důležité, abychom jako filmaři vytvořili laskavý prostor, v němž si lidé mohou říct o to, co potřebují, aniž by je někdo soudil. Na place jsme měli koordinátora, který nebyl jen pro mě, ale pro kohokoliv, kdo by ho potřeboval. Pokud jste neurodivergentní, mluvte o tom a hajte své zájmy. Nikdy nevíme, s čím ten druhý bojuje. Proto musíme být k druhým milejší,“ vyzvala filmařka.

Ve snímku hraje důležitou roli socha kovového žraloka ve střeše domu a když se jeden z diváků ptal na její význam, dozvěděl se, že právě tento prvek vychází ze skutečnosti. A stál i u zrodu samotného filmu. „Scenárista Richard Brabin bydlel v Oxfordu a tam podobný dům s velkým žralokem ve střeše stojí. Richard kolem něj vodil syna do školy a začal přemýšlet, kdo tam může žít a proč tam toho žraloka dal,“ popsal producent Jack Tarling, který stojí i za filmy jako Na konci světa nebo Kneecap.

Film do Varů doprovodila také Maria Bakalova, která v něm ztvárnila au pair, jež do vybledlých životů otce a syna vnese barvu. „Ráda bych měla některé její vlastnosti. Anja přináší trochu kouzla, připomíná ostatním, jak znovu dýchat a pokračovat dál. I ona pak pokračovala. A tak to v životě bývá, někomu pomůžete, a to pomůže i vám – v tom, jak nevzdat život. Je inspirací pro mě a doufám, že i pro řadu dalších lidí,“ pochválila svou postavu herečka proslavená rolí Boratovy dcery.

Když dostala otázku na to, jak si vybírá role, oscarová nominantka odpověděla: „Začala jsem v divadle, do filmu jsem se zamilovala díky dánským snímkům Hon a Královská aféra. Od té doby mám ráda nezávislé produkce. Po scénáři jako tenhle se ráda vrhnu. Chci provokovat sama sebe. Chci prozkoumat mezilidské vztahy. Jak říkal Ezra, je důležité, aby všichni byli vyslyšeni a přijati. Možná to zní idealisticky, ale aspoň se o to můžeme snažit,“ zakončila bulharská hvězda debatu, po níž publikum odměnilo delegaci potleskem ve stoje.