V mezinárodní premiéře se na KVIFF představil dokumentární portrét amerického producenta Zavěšení Stuarta Cornfelda. Jeho španělský režisér Joan Bofill Amargós na pozdní večerní debatě s dojatým publikem rozebral, jak se k muži, jenž stál za filmy jako Sloní muž, Kafka, Moucha nebo Zoolander, vůbec dostal. Pokud film totiž něco definuje, je to empatie a přátelství.
„Stalo se to vlastně náhodou, jde o docela bizarní příběh. Dělal jsem kreativního ředitele startupu. Na hackatonu jsem potkal jednoho umělce. Zjistili jsme, že společně máme stejného nejoblíbenějšího spisovatele, o kterém jsem zrovna chtěl točit dokument. S umělcem jsem chtěl tedy natočit rozhovor. Řekl mi, že určitě, akorát to musí být hned ten další den. A seznámil mě s přáteli. No a mezi nimi byl Stuart. Bylo to neuvěřitelně přirozené,” popsal režisér.
Původně měl s Cornfeldem dělat hraný film. Produkce však trvala dlouho a Cornfeld mezitím onemocněl. Amargós mu spontánně navrhl, že by o něm natočil dokument. On souhlasil. Na filmu vznikajícím několik let byla dle autora nejkomplikovanější domluva s respondenty. „Sladit kalendáře, navíc, když bydlím ve Španělsku, bylo náročné. Někdy je to jednoduché, stačí zvednout telefon, jindy musíte komunikovat s ne vždy vlídnými asistenty. Musíte být ale vděčný. Stuart byl milovaný a respektovaný. Díky tomu jsem měl k lidem přístup. Teď se s jeho přáteli také kamarádím, řešíme spolu potenciální projekty,” objasnil režisér.
Výraznou složku filmu tvoří konceptuální využití výtvarného umění. „Jsem vizuální umělec. Miluju tvořit portréty. Dokument je v podstatě takový delší portrét. Kombinaci rozhovorů a obrazů říkám dvojportrét – tak se měl film původně jmenovat. Ale pak Stuart přišel a aktuálním názvem. Hned bylo jasné, že se to jinak jmenovat nemůže,” říká Amargós, který díky tomu, že během rozhovorů dělal skici respondentů, získal mnohem větší čas k jejich organickému rozmluvení.
I práce s materiálem byla atypická. „Netuším, kolik hodin materiálu jsem měl. Hrozně moc. Nešlo jen o filmování, nahrával jsem spoustu audia. Nahrával jsem úplně všechno, kdyby náhodou. Všechny naše nefiltrované konverzace. Když mi Stuart říkal, že má rakovinu, řekl mi to jako kamarádovi přes facetime, stalo se to impulzivně,” popsal režisér metodu odvíjející se od důvěrného vztahu s Cornfeldem, který zemřel před šesti lety.
