Nechť Bůh odpouští všem. A dobře se nají! Debata k italské komedii přinesla gastro lektorát

Hlad po oblíbených italských komediích letos na KVIFF ukojil film Nechť Bůh odpouští všem. Po projekci o něm mělo publikum možnost debatovat přímo s režisérem Pierfrancescem Dilibertim, kterému se říká Pif. První otázka směřovala na reakce českých diváků.

„Zajímají mě, poprvé promítám v zahraničí. Italská láska k jídlu a zákuskům je specifická. Je mi jasně, že některé vtipy se ztratí v překladu. Téma hledání boha je ale snad něco, co je platné všude,” uvedl režisér romance s hrdinou s vášní pro dezerty, načež se debata překlopila v kulinářský seminář. Pif se rozhovořil o pochoutce cannoli, kterou si turisté rádi dávají s pistáciovým krémem. Dle něj je to čistě komerční záležitost, opravdová je pouze s ricottou.

Kladl pak velký důraz na to, abychom správně vyslovovali kuličky z vařené rýže. „Je to arancina, nikdy arancino! Může se to zdát jako drobnost, jde ale o zcela zásadní věc. Jídlo má pro nás zásadní roli. Neustále se o něm dohadujeme. Když k nám přijedete, musíte ze všeho nejdříve něco ochutnat. Až poté si prohlédněte katedrálu. Jídlo je jako kniha, co popisuje historii daného místa,” vyprávěl zapáleně.

Ve filmu vidíme pouze zákusky z Palerma. Pár kilometrů vedle by gastro kultura vypadala úplně jinak. Náboženství a jídlo jsou podle Pifa pilíři italské identity. Každé městečko má takzvaně své. Došlo samozřejmě na otázku, co jej vábí za české dobroty. „Chtěl jsem něco místního ochutnat, bohužel tu nic takového neměli. Co bych měl ochutnat?” dotázal se karlovarského publika, načež publikum doporučovalo špičky a větrníky. Tlumočnice tak před sebou měla náročný úkol, jak do italštiny přeložit větrník a popsat jej.

Jídlo, víra – co ještě chybí? Samozřejmě fotbal. Ve filmu totiž vidíme postavu, která ztratí víru kvůli fotbalu. Jeden z diváků se tak zeptal, zda to vychází z osobní zkušenosti. „Bohužel Italové letos nejsou na mistrovství světa, možná bychom měli držet minutu ticha. Zápas, který ve filmu vidíte, jsem také zažil, bylo to epické. Když jsou Italové v zoufalé situaci, vydají ze sebe maximum. Sám jsem si kladl otázku, jestli jsem křesťan, protože věřím, nebo protože žiju v silně křesťanské zemi,” popsal.

Řeč došla i na legendání Maradonovu boží ruku v utkání mistrovství světa 1986 proti Anglii. „Myslím, že to byla velká nespravedlnost. Maradona byl mazaný, posléze to začal podávat jinak a zpolitizoval to. Sice o tom žertujeme, ale nestalo se to nám. Kdyby se nám to stalo, jsme rozzuření,” řekl upřímně. Překvapilo jej také, že navzdory několika nekorektním vtipům svou novinkou nerozčílil církev. Doslechl se také, že film viděl sám papež a doporučoval jej.

„Až budete na Sicílii, dejte si cannoli s ricottou,” uzavřel chutnou debatu Diliberto.