Hlavní soutěž dnes navštíví dramata s Trine Dyrholm a Aňou Geislerovou

Nečekaný host a Pramen. Tak se jmenují dnešní světové premiéry z Hlavní soutěže, které se představí ve Velkém sále. V obou se můžete těšit na hvězdné evropské herečky.

Rodinné drama Nečekaný host, které se ukáže v 17 h, doprovodí mj. Trine Dyrholm, jež se do Varů vrací po osmi letech. Dánská hvězda známá z filmů jako Rodinná oslava, Komuna nebo Nico, 1988 se tentokrát představí v roli odcizené matky, která neohlášeně přijede na oslavu svého malého vnuka, s nadějí, že by mohla obnovit přerušené vztahy. Střet s minulostí, plné nezahojených ran, vyvolá napětí, ale i okamžiky překvapivé vřelosti.

„Na první pohled se může náš film jevit jako příběh o duševním onemocnění v rodině. Pro mě se však hlouběji zabývá tématem dědičnosti, emocionálních vzorců, které do sebe vstřebáváme ještě dříve, než pro ně najdeme slova, a odpovědnosti, kterou neseme, jakmile je pojmenujeme. Poté, co jsem na vlastní kůži zažil, jak duševní onemocnění může formovat dynamiku rodiny napříč generacemi, si čím dál více uvědomuji, že i mlčení a nedorozumění se mohou dědit. Nedostatek porozumění může ovlivňovat vztahy stejně jako samotné onemocnění a vytvářet odstup a nevyřčenou zášť, která může přetrvávat napříč generacemi,“ popisuje svůj celovečerní debut dánský režisér Mads Mengel.

Své drama o rodině, která se snaží držet pohromadě, vypráví s humorem i citem. A nadějí ve změnu. „Ve filmu se chci i zabývat tématem odpuštění, nikoli jako povinnosti, ale jako proměny. V okamžiku, kdy začneme vnímat své rodiče jako nedokonalé, se něco změní. V okamžiku, kdy jim odpustíme, něco dozraje. A když odpustíme sami sobě, něco se otevře. Tento film je právě o tom otevření,“ dodává.

Hrdinkou druhé nedělní soutěžní premiéry Pramen, na kterou se můžete těšit od 20 h, je elegantní lékařka v podání Aňi Geislerové. Ta pracuje v polovině 80. let v zapadlé okresní nemocnici. Tam přivádí na svět děti, ukončuje nechtěná těhotenství a romským ženám provádí sterilizace, aniž by plně rozuměly jejich důsledkům. Nové přátelství s mladou a bezprostřední sanitářkou ji však přiměje vidět věci v jiném světle.

Drama Ivana Ostrochovského, jenž na 60. KVIFF promítá i svůj dokument Igor a potom, otevírá nevyřešenou kapitolu československých dějin, kdy o možnosti mít děti rozhodoval stát. „Nikdy jsem nechtěl natočit film o vinících a obětech. Zajímal mě spíše proces, během něhož se i dobře míněné a pragmatické úmysly mohou proměnit v nespravedlnost. Ve chvíli, kdy přestaneme vnímat konkrétního člověka a začneme věřit abstraktním představám o tom, co je správné a prospěšné pro společnost, se hranice mezi dobrem a bezprávím může nebezpečně rozostřit,“ říká slovenský filmař.

„Fascinuje mě, jak snadno dokážeme ospravedlnit vlastní přesvědčení a přijmout je jako jedinou možnou pravdu. Věřím však, že člověk je schopen své omyly rozpoznat, pojmenovat a pokusit se je napravit,“ popisuje svou hranou novinku režisér, jehož snímky už soutěžily na Berlinale nebo v Benátkách. „Chtěl jsem vyprávět příběh o lidské schopnosti pochybovat o sobě samých, přijmout odpovědnost a hledat cestu k nápravě. Především jsem však chtěl natočit film o naději,“ shrnuje hlavní témata Pramenu Ostrochovský.