Soutěž Proximy se na plátnech Městského divadla nejdříve zahalí do stínů s filmem Rain Catcher (16 h), aby ji posléze rozjasnil energický portrét mládí Milovník, ne bojovník (19 h).
Londýnské ulice plné odlesků a světlem zářících kaluží. Mezi nimi se temnými uličkami potácí fotograf Miles. Voyeur skrze objektiv nahlíží cizí životy, jež posléze zpeněžuje. Do mysteriozní paranoie se však začne propadat poté, co se na výsledných fotografiích začne objevovat žena, jež mu upřené pohledy opětuje.
Neklid, pnutí a nepředvídatelnost. Rain Catcher vychází z tradice atmosfericky hutných thrillerů. Coby referenční body režisér Michele Fiascaris uvádí tvorbu Briana De Palmy, Alfreda Hitchcocka či Davida Finchera. Stylový neo-noir vykoupaný v nočním oparu už Fiascaris realizoval roku 2018 coby stejnojmenný krátkometrážní titul. Jeho úspěch vzniku celovečerní verze pomohl. Tematicky se titul drží motivů viny a vykoupení. Konfrontuje nás s následky našich činů, hranice mezi obětí, pachatelem, spravedlností a pomstou se rozplývají.
O poznání prosluněnější debut pak servíruje debutantka Martina Buchelová, jež byla v Karlových Varech roku 2015 vybraná do programu Future Frames. V česko-slovenské koprodukci realizovaný Milovník, ne bojovník zpracovává pomíjivé, bezcílné a líbezně i hořce impulzivní chvíle mládí. Protagonista Andrej se rád opíjí, navíc má zvláštní libůstku – s alkoholem v žíle šplhá po stromech, z kterých pak nemůže slézt. Teď si však řekl dost! Dlouhou dobu se mu líbí Míša, cit je stále intenzivnější.
Režisérka skrze portrét tohoto páru přechází k vyprávění o mladých lidech, kteří nejsou připraveni na svět protnutý nejistotou a zmatkem. Andrej ztělesňuje chlapce plného kontrastů. Je hravý i osamocený, schytává porážky, aniž by se vzdával, stejnou měrou volnomyšlenkářský jako smrtelně vážný. Prostřednictvím stylistickým i scenáristickým nápadů křičících svobodou film upřímně věří v lásku, lidský kontakt a nekonečné hledání životního smyslu.
