„Pokud ze scénáře necítím emoci, nemá to smysl,” říká Jaroslav Bouček uvedený do producentské síně slávy

V neděli byl Jaroslav Bouček uveden do Producentské síně slávy Asociace producentů v audiovizi, kterou v roce 1994 spoluzakládal. V pondělí ocenění doprovodila debata v KVIFF.TV Parku. Té předcházela projekce krátkometrážního medailonku, v němž filmař reflektoval svou bohatou kariéru, včetně mnohých úskalí producentské práce. Začínajícím tvůrcům například poradil, aby nikdy nešli do filmu, který nemají finančně zabezpečený.

V diskusi lemované pragmatismem i láskou k tvorbě vyprávěl o předrevoluční etapě, kdy dle jeho slov pracoval na projektech, které kvůli jejich pracnosti nechtěl nikdo dělat. Stál tak za dětskými seriály jako Pan Tau, Návštěvníci nebo Cirkus Humberto. Na nich se Bouček naučil filmovou profesi. Šlo o koprodukce se Západním Německem, poznal tak jiný systém. Kromě toho produkoval filmy Jiřího Menzela nebo Věry Chytilové.

„Jde o krásné filmy, které podle mě patří do zlatého fondu české kinematografie,” říká Bouček. Jeden z nich - Kopytem sem, kopytem tam, natáčený ve Varech a letos na KVIFF uvedený v restaurované podobě, je taktéž z jeho dílny. „Srdcem i duší jsem Karlovarák, jezdím sem od konce 70. let,” připomněl a zavzpomínal na historky s Chytilovou i Jiřím Bartoškou, který ve filmu ztvárnil playboyskou roli. Pochlubil se také, že má ve Varech jednu z prvních golfových registrací, tento sport je totiž taktéž jeho celoživotní vášní.

Za svůj srdcový film považuje Je třeba zabít Sekala. „Když jsem si přečetl scénář, věděl jsem, že je to ten nejlepší, co jsem kdy držel v ruce.” Na otázku, jak se to pozná, odpověděl, že pocitově. „Musíte to zkrátka cítit, dopředu to nejde. Kdybych věděl, co dostane Oscara, už bych nad vámi mohl létat vrtulníkem,” zavtipkoval.

„Skvělý film poznáte tak, že je ve všech složkách vyvážený. To dělá jedinečný zážitek. Já na sobě krásný film poznám tak, že půl hodiny po skončení nejsem schopen mluvit. Při čtení scénáře z něj musím cítit emoci, jinak nemá smysl se jím zabývat,” přibližuje.

Na festivalu můžete ve čtvrtek 9. 7. od 13 h v Císařských lázních vidět také jeho film Babí léto. K hořké komedii o živelném stáří například zmínil: „Jako Evropané nemáme rádi filmy o starých lidech. V USA jsme vyhráli asi šest festivalů. Akademici mi tehdy říkali, že je škoda, že Babí léto nebylo vyslané na Oscara. Mělo by velkou šanci. Dokonce tam chtěli natočit remake.”

Oceněný tvůrce, který díky zkušenostem ze státní kinematografie a pracovitosti po revoluci organicky překlenul k nezávislému filmovému podnikání, dále mluvil například o spolupráci s Václavem Havlem na jeho adaptaci Odcházení či o svém posledním filmu Zlatý podraz. U obou zmínil, že ačkoli nebyly tolik finančně úspěšné, jsou v mnoha motivech nadčasové.