Předposlední dvojici soutěže Proxima tvoří osobité tituly pracující s tichem i rozvolněně pulzujícím tempem. Oba v Městském divadle povypráví o samotě, akorát z odlišných úhlů. Španělsko-argentinští Kamioňáci vzbudí stesk po rodině v 16 h, pohledem do japonské Spalovny od 19 h se zase dozvíte, proč je (či není) dobrý nápad házet věci do ohně.
Jakkoli k práci Kamioňáků neodmyslitelně patří pauzičky a odpočívadla, kinematografie je trestuhodně opomíjela! Nutila je do vyčerpávajících road movies, jež jsou v neustálém pohybu. Režisér Francisco Marise těmto ocelovým, páru vydechujícím kolosům dopřává klid. Kolektivní portrét (nejen) odpočívajících služebníků transportu s asfaltovou podestýlkou nahlíží mikrosvěty samoty, dychtivě toužící po blízkých a kontaktu, zatímco se musí spokojit s izolací v řidičské kabině připomínající spíše vesmírnou loď.
Simplifikovaně efektní otázka co se děje, když motor zchladne, a jak se řidiči ve chvílích spící silnice cítí, nabírá takřka spirituálních významů. Před čím truckeři utíkají? A utíkají vůbec? Tvůrci prolínají dokumentaristické principy s inscenací. Portrétování tak kolikrát hrají sami sebe. Právě v této pomyslné mezeře film hledá pravdu. Metafyzicky prchavá disciplína analyzuje pilíře rodinných vztahů vzdálených nespočet křižovatek daleko.
Japonský titul Spalovna diváky vytáhne z konejšivé melancholie domečků na kolech přímo do pece. Scénář vychází ze stejnojmenné povídky jedné z nejúspěšnějších japonských spisovatelek současnosti Kaori Ekuni. Desetiletá protagonistka to ve škole nemá jednoduché.
Od spolužáků každý den schytává šikanu, skoro jediné potěšení nachází ve vhazování předmětů do školní spalovny. Roztodivná drobnokresba hlavní postavy nabere ještě silnější obrysy ve chvíli, když protagonistku uhrane enigmatický mladík, který hraje stínové divadlo. Nezaškatulkovatelná stylizace v obrazech rozpíjí těžko uchopitelný svět imaginací protnuté dětské perspektivy a rozpaluje umění ticha. Co stojí mezi stínem a světlem, ptá se debutující režisér Shuntaro Uchida.
