Vzpomínám na polovinu 90. let minulého století jako na období, kdy byly nezřídka k vidění filmy, které ve svém žánru znamenaly více než jen jednu z jeho solidních a předvídatelných ukázek. Dva konkrétní tituly – Obvyklí podezřelí (1995) a Pohřeb (1996) – uvázly v paměti jako mimořádně originální díla, která dodnes patří k nejdiskutovanějším a nejrespektovanějším v žánrech thrilleru a gangsterského filmu. Jak Bryan Singer, tak Abel Ferrara prokázali obdivuhodnou intuici v obsazení tehdy ještě ani ne třicetiletého herce Benicia Del Tora, jenž posunul postavy prapodivně mumlajícího kriminálníka Fenstera a gangsterského bosse Gaspara do kategorie nezapomenutelných.

Rodák z Portorika vyrostl v Pensylvánii. Vysokou školu ekonomickou brzy vyměnil za studium herectví, s úctou a respektem dodnes hovoří o Konzervatoři Stelly Adlerové jako o instituci, která mu pomohla vášnivý koníček proměnit ve vysněné povolání. Herectví dle výkladu legendární žačky Stanislavského a jedné z propagátorek tzv. Metody je stejně relevantní částí vyprávění příběhu jako samotná režie filmu. A přesně to je z Del Torova herectví napříč jeho bohatou a různorodou kariérou patrné – jako by si byl vědom zodpovědnosti svého výkonu za celek filmu. Je týmovým hráčem, ovšem z těch nejvýraznějších. Svým vždy nepopsatelně poutavým výkonem s jakousi samozřejmou nonšalancí burcuje ostatní, aby i oni ze sebe dostali to nejlepší.

Kariéra charismatického šarméra je lemovaná dnes už kultovními filmy – Basquiat (1996), Strach a hnus v Las Vegas (1998) nebo Podfu(c)k (2000). Del Torův neomylný instinkt pro spolupráci s pozoruhodnými režisérskými osobnostmi na přelomu tisíciletí vrcholí rolí Javiera Rodrigueze, mexického policisty, který je ochoten pro dosažení „správné věci“ použít vskutku neortodoxních metod. Traffic – Nadvláda gangů Stevena Soderbergha mu vynesl Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli, o Zlatém glóbu, Stříbrném medvědu z Berlinale či ceně BAFTA nemluvě.

Málokterý herec současnosti je milován fanoušky stejně jako porotami festivalů. Jeho výkon ve snímku Alejandra Gonzálese Iñarritua 21 gramů (2003) dosáhl na Cenu diváků benátského festivalu, zatímco další spolupráce se Soderberghem, dvojice filmů z roku 2008 Che Guevara a Che Guevara: Partyzánská válka, které zároveň produkoval, bude navždy v historii festivalu v Cannes spojena s jemu udělenou hereckou cenou.

Stejně jako režiséry, se kterými točí (na už tak působivý seznam přidejme Denise Villeneuva, Arnauda Desplechina nebo Wese Andersona), zmiňuje s nelíčeným respektem znalec filmové historie Benicio Del Toro i třeba Françoise Truffauta nebo Kaneta Šindóa. Autory, jejichž díla měla kardinální vliv na formování jeho uměleckého cítění, vkusu a respektu k práci.

Karel Och